Vítězové nultého ročníku: Programování není jen o kódu, důležitá je spolupráce. Tu vás v informatice nenaučí

Proč jste se rozhodli přihlásit do nultého ročníku?

Ondra: Upoutaly nás letáčky ve škole, a protože jsme pro každou šílenost, řekli jsme si, že to bude fajn zkušenost. Zamlouvala se nám taky praktičnost soutěže – že budeme opravdu něco tvořit a získávat na to zpětnou vazbu. Na spoustě jiných programovacích soutěžích bychom si jenom lámali hlavu nad algoritmy a jejich časovou náročností.

Jaké byly role ve vašem týmu?

Marek: Ondra programoval a já mu nosil pití. (smích) Ne, dělám si srandu. Oba jsme měli přístup do repozitáře na GitHubu, kam jsme oba přidávali svůj kód. Pokud bych to měl upřesnit, já jsem se soustředil hlavně na testování a psaní výplňkových textů. (smích)

Kterou část soutěže byste vypíchli jako nejlepší?

Ondra: Nejpříjemnější částí pro nás bylo závěrečné prezentování aplikace na finále, kde jsme mohli představit ostatním naši práci a porovnat s nimi svůj přístup. Dostali jsme tam zpětnou vazbu a taky jsme se opravdu dobře najedli.

Kolik času jste na vývoji aplikace strávili?

Marek: Pracovali jsme na aplikaci tři týdny dnem i nocí. Hlavně v noci. Bylo to náročné. Ale ve finále to stálo za to!

Nastaly při vývoji nějaké problémy?

Ondra: Snad nejvíc času jsem řešil, jak nastavit SSL certifikát, aby stránka splňovala konvence stáhnutelné progresivní webové aplikace. Prostě jsme potřebovali, aby při první návštěvě webu vyskočilo okno “Přejete si aplikaci nainstalovat na plochu?”. Bez toho by to nešlo. (smích)

V jakém programovacím jazyce jste aplikaci vyvíjeli?

Ondra: Programovali jsme v Javě, a to backend i frontend. Byla to v podstatě jediná možnost, protože ostatní jazyky neznáme tak dopodrobna. Využili jsme mimo jiné framework Vaadin, který je jako dělaný na rychlou tvorbu webových aplikací.

Zlepšila soutěž vaše programátorské dovednosti?

Marek: V první řadě jsem se dobře seznámil s Javou, se kterou jsem předtím neměl moc zkušeností. Díky soutěži jsem se taky zlepšil ve spolupráci v týmu. To se ve škole v informatice neučí, a přitom je to dovednost, kterou každý ajťák potřebuje. Příkladem je Git, což je vlastně způsob jak ukládat skupinovou práci tak, aby na jednom projektu mohlo pracovat více lidí zároveň a navzájem si změnami v kódu neškodili.

Jak se vám dařilo komunikovat s klientem?

Marek: S klientem se nám pracovalo fajn, nedošlo snad k žádnému nedorozumnění. Byl konkrétní, takže jsme neměli problém vyjít jeho požadavkům vstříc.

Pomohla vám soutěž s vašimi soft skills?

Marek: Určitě jsme se zlepšili. Třeba při prezentaci jsme se naučili, jak do pěti minut nacpat všechny informace o tématu, o kterém bychom dokázali mluvit hodiny. Třeba na zmíněných certifikátech jsme strávili několik dní, v prezentaci o nich ale zazněla jen jedna věta. Na víc prostě nebyl čas.

Kdo z lidí, se kterými jste se na soutěži seznámili, vás nejvíc zaujal?

Ondra: Kromě ostatních soutěžících a organizátorů nás zaujali hlavně vývojáři z Purple Technology. Všichni jsou to ale velmi zajímaví lidé.

Komu byste soutěž doporučili?

Ondra: Všem, co by se chtěli zlepšit v programování, nebo předvést, co umí! Soutěž je vhodná i pro úplné začátečníky.

Co byste vzkázali budoucím účastníkům soutěže?

Ondra: Nevzdávejte to, když vám program nebude hned fungovat. Když budete mít dost odhodlání, dřív nebo později ho zprovozníte!